O STÝSKÁNÍ
Časy se mění. Rodina mění mě. Co se to děje? Stýská se mi. Sakra, nebylo by mi
doma lépe?
O ŘIDIČI AUTOBUSU
Vezl nás do Maramureše. Pěkný divoch to byl, horká krev. Z hádky nikdy nevyšel
poražený. Křičel, spílal, troubil. Pustil maramurešskou muziku. Na plné pecky.
Když jsme pramen míjeli, zastavil: "Čerstvé vody je nám třeba!"
O DEŠTI A ZIMĚ
Schoulený do sebe šlapu co to jde. Přesto se nezahřeji. Prší. Stavíme stany.
Je třeba dojít pro vodu. Nechce se mi. "Nekecej a běž!" říkám si. Vaříme jídlo.
Se vzrůstajícím teplem uvnitř stanu se vlezlý déšť venku mění v romantický deštík.
Zvláštní úkaz.
O RUMUNSKÝCH POHRANIČNÍCÍCH
Maramurešský hraniční hřeben kopíruje skvělá cesta, žel z ukrajinské strany.
Co naděláš, víš že bys tam neměl, ale prodírej se nepříjemným podrostem. Za
chvíli jsme po ní šlapali. Dva fajnové dny, pak nás čapli rumunští pohraničníci.
Duše prosté. Zatkli nás, pasy zabavili. Telefonem řešili velký případ.
V podvečer nás vzali do salaše, jídlem pohostili. Slanina, chléb, sýr.
Pivo a pálenka. Přítmí salaše, vůně ohně, potu a ovcí. Asie, Afrika,
Rumunsko, všude je to stejné.
O RUMUNSKÉM ČASU
Úzkorozchodná železnice z nitra Maramureše sváží dřevo. "Rychle!", volali na
nás. "Za pět minut vlak odjíždí!" Stihli jsme to. Minuty plynou, hodiny plynou.
Pak vláček přijede. Nepospíchá. Nikdo nepospíchá. Blahoslavený kraj.
O POPOVI
Z auta nás vyložili před klášterem. Pravoslaví, ikony a mozaiky, sytě modrá
barva. Dýchá to exotikou. Pop mluví rusky. V ruce drží mirtu, zahalen v černém
hábitu, vlasy divně zastřižené. A ten úsměv... Jako Mona Lisa.
O TERÉNNÍCH AUTOMOBILECH
Deštěm jdeme. Lesní cestou jdeme. Je zbrázděná širokými stopami pneumatik.
Kde se tu vzaly? Rozvíjíme teorie původu. Tu spatříme světla čtyř automobilů.
A kolem nich Češi! Soutěž jedou, přes hory a doly. Doma jim to zakázali, proto
jsou tady. Nerozumím tomu, bouřím se proti tomu. Rychle pryč.
O ANDĚLOVI
Kdysi jsem potkal kouřícího anděla. Tam (na svazích Rodny) jsem spatřil dalšího.
Seděl na kozlíku svého povozu a usmíval se. Vypadal jak pastevec. Jako bača!
"Jdete nahoru?" zeptal se a zaklonil hlavu. "A batohy, batohy těžké máte?"
otočil se k nám. "Naložte je," ukázal na valník. "Hyjé!" Koně šlapou, my šlapeme.
Pastýře následujeme.
O MLZE
Rozdělili jsme se. Šeřilo se, mlha byla. Spěcháme za ostatními. Hřeben je
plochý, cesta nejasná. Opatrně, pozor, situace jako stvořená pro zabloudění.
Vím to. Náhle kdosi zapíská, za našimi zády! Přece nás dostala, mlha mazaná.
O HORSKÉM HŘEBÍNKU
Plechovky, igelity, humus. I to je dnešní Rodna. Bohužel. Scházíme po neznačeném
hřebínku. Je čistý. Ještě je čistý. Pěšinka si s námi hraje na schovávanou.
Krásná hra.
O ŠVÁBECH
Vlak odjíždí hluboko v noci. Čekárna je plná pachů a zkroucených lidských těl
v mezistavu. Nespí ani nebdí. Náhle je spatřím. Jsou tady! Malí a nenápadní,
běhají sem a tam. Nemám je rád. Tarakáni, švábi to jsou!
O LIDSKÝCH VZTAZÍCH
Jak bylo? Dobře, nebo špatně? Kdysi jsem byl daleko a stálo to za starou
bačkoru. Nějak to mezi námi skřípalo. Jindy okolnosti nepřály, přesto rád
zavzpomínám. Tak jak bylo? Letos plichta, 1:1.